Moravskoslezská fotbalová liga

V Hlubině jste skončil k poslednímu říjnu. Jak proběhlo rozloučení s kabinou?
Odehrálo se to všechno docela rychle a s kabinou jsem se rozloučit nestihl. O mém konci informoval pan předseda na sobotním dopoledním tréninku před zápasem s Uničovem. S klukama jsem se viděl až o týden později, kdy jsem odevzdával věci. Plácli jsme si na tréninku, pozdravili se a to bylo všechno.

Má váš odchod nějakou souvislost s koncem trenéra Skotnici a angažováním Davida Kobylíka?
To úplně ne. Chtěl jsem skončit po podzimní části sezony. Měli jsme schůzku s vedením, kde jsme si potvrdili, že opravdu chci skončit. Předseda mi ale oznámil, že si přeje, abychom to ukončili hned, tak jsme se rozešli k poslednímu říjnu. Konec trenéra Skotnici jsme řešili delší dobu. Byl jsem zastáncem toho, aby skončil již po zápase s Karvinou, protože byl u týmu opravdu dlouho a z mého pohledu neměl týmu už co dát. Bohužel trenér, kterého jsme chtěli, dostal lepší nabídku. I tak jsem si stál za tím, že po Karviné měla přijít změna. V dalším zápase jsme dostali výprask od Hranic a myslím, že v tu chvíli byl i trenér Skotnica připravený na svůj odchod. Předseda ale trenérovi slíbil, že dotrénuje podzimní část sezony. S tím jsem nesouhlasil, což jsme si s předsedou i řekli. Po dalších porážkách nakonec předseda trenéra odvolal, ale mělo to přijít podle mě dřív.

A proč jste se rozhodl skončit?
Zvažoval jsem to dlouho. Už před sezonou jsem plánoval, že tohle je moje poslední sezóna na Hlubině. Už nemáme ten tým kam reálně posunout. Dostali jsme se na přední příčky třetí ligy a ať je tahle sezóna jakákoli, považuji tým za lehce nadstandardní na MSFL. Má ohromný potenciál a může hrát v jednu chvíli o první pětku a v jednu dobu zase o spodní pětku, protože tam máme mladé kluky. Mám i osobní ambice a myslím, že nastal čas ukončit tuhle kapitolu a posunout se dál. Myslím, že už klub za těch osm let naplnil svůj potenciál a v dalších sezónách by to bylo přešlapávání na místě. A já nejsem ten typ, co by někde zůstával dvacet, třicet let. Musí mě to bavit a naplňovat a tady cítím, že už s klubem opravdu nelze čeho většího dosáhnout.

V klubu jste působil osm let. Jak na to vzpomínáte?
Byla to jedna velká jízda. Začínali jsme v krajském přeboru s jedním trenérem a jedním poloasistentem. Dneska máme trenéra, dva asistenty, tři maséry, dva kondiční trenéry, trenéra gólmanů, tři skauty a videoanalytika. V kádru máme jednadvacet hráčů a tři gólmany. Myslím, že je za tím vidět kus práce a je neuvěřitelné, co se nám podařilo. Vzpomínám, jak jsme si říkali, že postoupit do divize, to by bylo fakt něco. Postoupili jsme do divize a říkali jsme si, že třetí liga, to už nejde. A najednou to taky šlo. Za osm a půl roku se udělalo fakt kus práce a doufám, že na to kluci a vedení navážou a budou pokračovat s takovým nasazením, jaké jsem tomu dával já. Mám za sebou tři postupy s áčkem, postoupil jsem jako trenér i s béčkem z okresního přeboru. Dostal jsem možnost budovat klub a nemůžu na Hlubinu vzpomínat jinak než pozitivně. Doufám, že jsem tu zanechal nějakou stopu a že Hlubina bude pořád moderní a ambiciózní klub, který má v DNA vyhrávat a porážet favority.

Spousta věcí se podařila, vzpomenete si i na něco, co se nepodařilo a mrzí vás to?
U přestupů je toho tolik, že to nejde ani říct. Chtěli jsme dva klíčové kluky z Frýdku-Místku, to nám nevyšlo a mrzí mě to, protože by pozvedli naši hru. Přivedli jsme ale jiné hráče, tak to ve fotbale je. Ještě mě trošku mrzí, že se mi nepodařilo béčko vytáhnout do A třídy nebo do kraje.

Můžete poodhalit, jak je finančně zajímavé mít funkci sportovního manažera ve třetiligovém klubu?
Když si změřím vynaložený čas, který tomu věnuju, není to finančně zajímavé. Stojí to neskutečně mnoho hodin, dní, dovolených. Nechci, ať to vyzní nějak špatně, ale vychází to tak nějak na kafe. Navíc jsem neměl jen funkci sportovního manažera, ale byl jsem i asistent trenéra. Každý máme dvě, tři funkce, aby to dávalo finančně smysl. Třetí liga není profesionální soutěž, nemáme smlouvy a chodíme do práce.

Hlubinu v letošní sezoně trápily nevyrovnané výkony. Porazili jste Hodonín i béčko Sigmy, ale prohráli jste se Vsetínem, Hranicemi, Vrchovinou i Hlučínem.
Jedna z klíčových příčin je zkušenost a věk týmu. Naši kluci jsou mladí a nezkušení, a z toho pramení nevyrovnané výkony, podobně jako v dorosteneckém fotbale. Druhá věc je, že kluci umí hrát na favority. Chtějí se ukázat a ví, že jsou to sledované zápasy. Chtějí jít výš a chtějí, ať si jich někdo všimne, a dokážou tak dostat ze sebe lepší výkon. Proti papírově slabším soupeřům mají hráči v hlavě, že utkání by mělo být jednodušší. Na hřišti ale zjistí, že to není tak jednoduché, jak si představovali, a to je pak problém. A další věc je změna trenéra, která měla přijít dřív. Už nám haproval herní styl, systém i pokyny pro hráče. Přišlo mi, že jsme jeli z nějaké setrvačnosti a to, co nám fungovalo na jaře, jsme aplikovali na podzim. Ale bohužel už jsme v kádru neměli Jaroně a další hráče. Naše hra se měla trošičku změnit, což si myslím, že se nestalo.

Všechny hráče do současného kádru jste si vybral vy. Kdybyste měl vybrat jednoho hráče, který je připravený udělat krok do profesionálního fotbalu, kdo by to byl?
Těžká otázka. Adam Bednár je druholigový hráč. Má zkušenosti, ale nebudu ho počítat, protože dnes má už priority nastavené jinak. Než šel do Hlubiny, druholigové nabídky odmítl. Napadají mě tři jména, u kterých už teď vím, že budou na testech v druholigovém klubu. Myslím, že v kádru není nikdo, kdo by mohl hned hrát druhou ligu, ale tito tři hráči by mohli nastupovat a sbírat minuty. Pokud mám ale říct jen jedno jméno, tak bych řekl, že největší potenciál má Dominik Skopal. Je před ním ale strašně moc práce a musí na sobě ještě hodně pracovat.

Moravskoslezská fotbalová liga se blíží ke konci první poloviny. Jak vnímáte situaci na spodním konci tabulky?
Upřímně, to, že je Hlučín dole, pro mě není překvapení. V létě jsme čekali, že bude rozprodávat hráče, protože ta situace v Hlučíně je dlouhodobě nahnutá. Majitel pan Táč se několik let snaží klub prodat. Odešli nějací hráči, kteří měli kvalitu, a myslím, že se nedoplnil kádr nejvhodněji. Ale Hlučín má, stejně jako Polanka nebo Hlubina, omezené možnosti na přestupovému trhu. Na druhou stranu o víkendu je čeká klíčový souboj s Polankou a mohou se vrátit do hry. Hlučín, Polanka, Hranice i Blansko jsou ale pro mě kandidáti na sestup. Překvapila mě Vrchovina, která nevěděla, jestli do třetí ligy vůbec půjde. Poskládali ale slušný kádr a mají tam zajímavé kluky. Vsetín byl na třetí ligu nachystaný a výsledky tomu odpovídají. V Polance si chtěli MSFL zkusit. Vyhráli divizi, mají na to právo, ale myslím, že připravení na to úplně nebyli ani po finanční, ani po hráčské stránce. Fandím jim, ať se udrží, protože na to, s jakými šancemi vstoupili do sezony, mají dost bodů. Uvidíme, jestli to bude stačit. Důležité bude i zimní přestupové okno, jak kdo posílí nebo oslabí.

A co Hlubina?
Hlubina hraje MSFL už druhý rok. Kluci už ví, co je kde čeká, a jsou v této soutěži ohraní. Obavu o sestup nebo boj o záchranu nečekám. Říkal jsem to i trenérovi, body se posbírají teď nebo na jaře, ale prostě se posbírají.

Koho favorizujete v boji o postup?
Čekal jsem, že Sigma do toho bude šlapat trochu víc a bude chtít postoupit. Třinec bojuje o postup už druhým rokem. Černým koněm je Hodonín, u kterého ale nikdo neví, jestli chce nebo nechce postoupit. Jak jsem slyšel, vedení klubu by chtělo. Mají i silného sponzora. Jednoznačným favoritem je pro mě Třinec, vedle něj pak Sigma, u které bude záležet, jestli si nepomůže hráči z áčka a třetí vzadu bude Hodonín, který se bude chtít udržet nahoře.

Říkáte o sobě, že jste ambiciózní. Kam tedy povedou vaše další kroky?
Zatím nevím. Udělal jsem první krok, tím že jsem se dohodl na ukončení s Hlubinou. Do konce podzimní části sezony se toho už moc nestane. Oslovím kluby, se kterými bych chtěl spolupracovat, a uvidíme.